Archiv pro měsíc: Srpen 2017

Proč je slovo „sociální“ tak nepopulární?

01.08.2017 10:30

Vaculik2

Ve městech vznikají klubovny i aquaparky, ale do stavby sociálních bytů se nikomu nechce. Jako bychom vnímali chudé jedince jako občany druhé kategorie. Ondřej Vaculík shrnuje, proč jsou obavy ze sociálního bydlení povětšinou zbytečné.

Kdybychom neužívali termínu „sociální bydlení“, ale toliko „bydlení v obecních bytech“, možná by už bylo po problému. A stačilo by, kdyby stát na vznik takových bytů poskytl nějakou dotaci, jako poskytuje dotace i na jiné stavby, jako jsou například hřiště nebo retenční nádrže, jejíž podmínkou by bylo, že obec smí bytů využívat v režimu sociálního bydlení. A kdo ví, jestli by na to musel být nějaký zákon, jako asi není zákon ani na podporu zimních stadionů atp.

Napadá mě, že pro obec, rozumějme pro město, by mohlo dokonce být výhodné takové byty stavět. Vždyť obecně to výhodné je, víme, že bohatší lidé i různé společnosti vkládají své peníze do výstavby bytového fondu, byty se stavějí jako výhodná investice, často aniž by v nich někdo bydlel, prostě pro budoucnost.

Ani obce, tedy města díky výnosům z daní dneska nejsou nijak chudá, takže si mohou dovolit budovat i takové vymoženosti, jako je například klubovna pro tenisty, stavba za pět milionů. Nekritizuji to, pouze dokládám, že si leckde mohou dovolit docela velkoryse podporovat i skupinové, menšinové zájmy.

Tak v mnohých obcích, čímž myslím města, v posledních letech vzniklo téměř vše: od akvaparku a krytého bazénu, přes různá sportoviště znamenitých umělých povrchů a přes sportovní halu, po obnovu společenských domů, kulturních památek a zřízení různých středisek volného času pro děti a mládež.

Na ubytovně domov nevznikne
Osvícenější obce se také snaží přispívat na různou spolkovou činnost, na sport i kulturu, snaží se, aby lidé, a zejména děti a mládež, mohli rozvíjet své zdatnosti, společensky se zabavit a uplatnit. Už to není ani komfort, ale součást standardní městské infrastruktury. K ní by, podle mého, snadno mohlo patřit i ono „sociální bydlení“, kdybychom se nebáli slova „sociální“.

Slovo „sociální“ totiž vyvolává neblahé asociace, takže kritici takového bydlení se obávají, aby sociální byty nevznikaly vedle sebe a nevytvářela se tak špatná, asociální sousedství a prostředí. Tedy že by horší životní styl, dosud rozptýlený po ubytovnách, se soustředil do jedné oblasti s nižšími aspiracemi, a tudíž by byl i náchylnější k různým závislostem atd.

Podle mého jde o strach opačný: aby ta „slušná“ společnost nemohla být nějak kontaminována tímto případným asociálním prostředím, posunutým více do města, do obecních bytů. Ať je ten strach dobře míněný – ve prospěch obyvatel sociálních bytů, nebo naopak pokrytecký – proti těmto obyvatelům, v každém případě je nepřípadný a naprosto jalový.

Dosvědčuje, že na chudší lidi se díváme jako na společensky problematickou skupinu, před níž se musíme mít buď na pozoru za pomoci obecních strážníků a různých přisluhujících biřiců, a nebo ji zahrnovat do různých sociálních a protidrogových programů s nároky na psychologické poradny a různé nízkoprahy. Na potenciální obyvatele sociálních bytů rovnou pohlížíme jako na poněkud závadnou společnost.

Ve skutečnosti povětšině nejde o žádné povaleče, ale naopak o příkladně pracující lidi, často matky – samoživitelky, které navzdory své píli nedosahují příjmů, z nichž by mohly uhradit uhradit i skromný provoz domácnosti v bytě s obvyklým nájemným. Jejich děti se nechovají o nic hůře než děti z takzvaných dobře situovaných rodin.

Vytvářet domov na ubytovně není možné a žít v trvalém provizoriu nemůže nikomu a ničemu prospívat. Foto awasyojana.in

Kritici také uvádějí, že přidělování sociálních bytů povede k větší korupci v obci a že v bytech nakonec nebudou bydlet potřební, ale různí vykukové. To nechápu. Nárok žadatelů na sociální bydlení přeci vyhodnotí sociální odbor, který podobně podle předem daných a veřejně přístupných kriterií hodnotí také žádosti a nároky na různé sociální dávky (v hmotné nouzi), příspěvek na bydlení atd. S jistou mírou lhavosti klientů se počítat musí, ale tak už to na světě chodí. Když radní pouze potvrdí návrh sociálního odboru na přidělení sociálního bytu, a nezačnou do toho vrtat a snažit se prosadit někoho jiného, korupce je vyloučena.

Kritici sociálního bydlení někdy také argumentují tím, že byty pro sociálně slabé občany budou podléhat značnému opotřebení, budou vybydlovány, a snížené nájemné nepokryje jejich údržbu.

Záleží na tom, kdo a jak je bude spravovat. Bude-li nájemné alespoň přibližně srovnatelné s výší příspěvku do fondu údržby a oprav u domů ve společném vlastnictví majitelů, kteří z tohoto fondu dokážou domy zvelebovat, pak ani domy se sociálními byty chátrat nemusí. Jde o tu správu, aby se o obecní nemovitosti starala, a údržbu nezanedbávala.

V našem městečku díky řediteli základní školy, který je také radním a sociálním demokratem, jsou různé sporty a zájmové kroužky dostupné také dětem, jejichž rodiče si nemohou dovolit pořídit jim lyžařskou výbavu, nebo si ji jenom půjčit v půjčovně, zaplatit dětem hory atd. Lyže a výbavu si mohou půjčit ve škole za symbolický poplatek, na hory mohou dostat příspěvek a tak dále.

Cvičit a sportovat ve sportovní hale a na sportovištích mohou všechny děti zdarma, bez poplatků a vstupného. Sportovní hala je nová, jsou v ní krásné sprchy a různé moderní sociální vymoženosti. Na její provoz město pochopitelně přispívá, někdo by řekl – doplácí. Díky tomu může být hala přístupna všem, i těm chudším jako součást kvality veřejného prostoru.

A teď si představme, že z tohoto v podstatě docela komfortního veřejného prostoru dítě dorazí domů – na ubytovnu do jedné místnosti, nebo do jiných podobně stísněných poměrů, kde tu jeho mámu unavenou po šichtě si nemůže vykládat jinak než jako jaksi nějak blbou a neschopnou zajistit to, co všude kolem sebe vidí a užívá. Jak to, že ta osoba, která vstává v pět ráno a spěchá do práce, vede tak nuzný život? Proč? Proč ve sportovní hale teče ve sprše teplá voda a nám ji tady vždycky někdo vycabrá?

Z tohoto úhlu pohledu bych řekl, že sociální byty mohou přinést víc prospěchu a užitku, než si možná myslíme. Kritici návrhu zákona o sociálním bydlení mají i jiné argumenty, které jsou logické a těžko je vyvracet. Nicméně z mého pohledu jsou všechny podružné – vytvářet domov na ubytovně není možné a žít v trvalém provizoriu nemůže nikomu a ničemu prospívat.

Za bezpečnější dopravu

 

nehoda.jpg

Dobrou zprávu mám pro řidiče, kteří cestují mezi Svitavami a Poličkou a projíždějí úsekem s častou nehodovostí na této silnici první třídy č. 34. Jedním z rizikových míst je průjezd „Vendolákem“ a dalším je křižovatka s odbočkami na obce Vendolí a Karle. Jednal jsem s ředitelem Ředitelství silnic a dálnic ČR v Pardubicích Bohumilem Veberem, který si na mou intervenci vyžádal bezpečnostní audit. S jeho výsledkem jsme byli spolu se starostou Vendolí Vladimírem Buchtou již seznámeni. Ředitelství silnic a dálnic zde vybuduje opatření, která zajistí bezpečnější průjezdnost křižovatky, mezi nimi zlepšení odbočovacích nájezdů a snížení rychlosti. To vše v součinnosti se státní policií, která bude rychlost na tomto úseku monitorovat.

Pavel Havíř, radní a poslanec PS PČR

Prioritní investice?

Je až překvapující v jaké tichosti a tajnosti schválila rada města pořízení nového automobilu pro vedení obce Březová nad Svitavou. V podobném režimu „utajení“ proběhlo v minulosti také pořízení automobilu pro městskou policii. Myslím, že je potřeba investovat peníze efektivněji, než stále pořizovat nová auta. Inu, myšlenkové pochody představitelů města zřejmě nelze pochopit.

Určitě to byla prioritní investice, bez které by město samotné fungovat vůbec nemohlo.

Lukáš Baránek

Důchody budou, dokud bude státní rozpočet a spravedlivá společnost, slibuje ekonom

Michal Pícl o budoucnost českých důchodců obavy nemá - Foto: Jana Trpišovská

Michal Pícl o budoucnost českých důchodců obavy nemá Foto: Jana Trpišovská

Potřebuje Česko důkladnou penzijní reformu, nebo se bez ní obejdeme? Podle studie srovnávající pokusy o změny důchodových systémů posledních desítek let si ten stávající poradí. Musí ale prý politici podchytit aktuální stav ekonomiky a potřeby společnosti. „Není potřebné čekat na velkou důchodovou reformu,“ uvedl v pořadu Pro a proti ekonomický expert Československé sociální demokracie a spoluautor studie Michal Pícl.

Podle Pícla je současný důchodový systém udržitelný, ale můžeme se zabývat tím, jak ho ještě podpořit. „První pilíř bychom měli chránit jako oko v hlavě. Důchodové reformy, které se tady dělaly, se vždy snažily o oslabení prvního pilíře, ale my jsme ho stabilizovali.“

„Budeme udržovat první důchodový pilíř, k tomu ten třetí, kde si lidé mohou přilepšit, pokud na to mají. Pak je důležité dodržovat systém valorizace penzí,“ nastínil budoucnost českých důchodů ekonom.

„Důchodový systém je součástí státního rozpočtu. A pokud bude existovat státní rozpočet a spravedlivá společnost, vždy na důchody bude. “
Michal Pícl

Ten uznal, že je třeba hledat dodatečné příjmy z rozpočtu. „Můžeme snížit zdanění práce, přesunout zátěž na korporátní firmy, je tu obrovský prostor v majetkových daních, které jsou u nás nejnižší v rámci OECD, také je zde prostor pro boj s daňovými úniky.“

Expert pochválil to, co tato vláda v oblasti důchodů vykonala. „Zrušila druhý pilíř, který byl potenciálně destruktivní, valorizovali jsme penze a změnili valorizační vzorec, zavedli jsme předdůchody pro ohrožené zaměstnance, zatraktivnili třetí pilíř a zastropovali jsme věk odchodu do důchodu na pětašedesát proto, aby lidé nepracovali do nekonečna.“

„Člověk by měl důstojně prožít v důchodu zhruba čtvrtinu svého života, a proto jsme věk zastropovali a budeme ho přepočítávat jen podle demografických změn. Důležité je nekoukat na průměrný věk dožití, ale na průměrný věk dožití ve zdraví,“ upozornil Pícl.

Odborník na důchodové systémy think-tanku IDEA institutu CERGE-EI Jiří Šatava soudí, že potřebujeme v oblasti penzí velkou řadu změn.

„Hlavně se potřebujeme o důchodový systém velmi pečlivě starat s dlouhodobou vizí na desítky let, ne jen na čtyři roky.“

„Určitě bych nešířil paniku, že důchodci nejsou zabezpečeni. Důchodový systém tady existuje a existovat bude, pokud se k němu nebudeme chovat velmi macešsky. To, že by mohl být zabezpečen lépe, je ale pravda. “
Jiří Šatava

První pilíř, tedy povinné odvody, byly a musí být základem důchodového systému, souhlasí Šatava. „Problémem v Česku je, že se stal jediným pilířem. Sice tady máme třetí pilíř, tedy dobrovolné spoření, ale 95 procent důchodců má příjmy jen ze státního pilíře.“

„To může být problematické, protože když se stát rozhodne, že důchody změní, důchodci nemůžou reagovat, protože jiné příjmy nemají.“

Odborník souhlasí, že na penze v rozpočtu musí zbýt. „Otázkou je, kde na ně vezmeme. Z výdajů na školství? Nebo z podpory rodin? Nebo z výdajů obranu?“ Ani vyšší zdanění není podle něj řešením.

„Na dani z nemovitosti se vybere asi 10 miliard ročně, sociální pojištění je řádově 380 miliard. Kolikrát bychom museli pohnout s touto daní? Můžeme zvyšovat daň z kapitálu, ale je otázka, jak moc pak bude u nás zůstávat,“ zpochybnil údajné skryté zdroje příjmů pro státní rozpočet Jiří Šatava.

Autor:  Veronika Sedláčková  (ves), Ondřej Čihák

Zdroj: http://www.rozhlas.cz/plus/proaproti/_zprava/duchody-budou-dokud-bude-statni-rozpocet-a-spravedliva-spolecnost-slibuje-ekonom–1744965