Politická korektnost na ruby

Politici EU v Bruselu skloňují politickou korektnost ve všech pádech stále častěji. Mají zjevně obavu z vlastních voličů a jejich negativních reakcí na jejich nečinnost k vlně ekonomických běženců z Afriky a Blízkého východu.

Politická korektnost v její zažité podobě je pro většinovou společnost frustrující, protože je lživá a staví nás předem do pozice viníků, kdykoliv se ohradíme proti chování menšin. Pokud má politická korektnost fungovat, musí jí dodržovat všichni zúčastnění a to se zjevně neděje. Zatím je to tak, že politická korektnost platí pouze pro většinovou část společnosti bílé pleti a to jak v USA, tak v Evropě. Nejen, že se z nás stali „politicky korektní“ pokrytci, ale co víc, politici nás za to ještě chválí.

V zájmu objektivity bych ovšem chtěl připomenout, že významnou část dnešních problém jsme si způsobili my sama. Odklon od tradičních evropských hodnot ke konzumu a falešný pocit bezpečí do značné míry způsobili otupení naší jak národní, tak evropské identity, což má za následek kulturní a civilizační úpadek Evropy. V této oblasti bychom měli urychleně hledat nápravu. Dle mého názoru je to jeden z klíčů k řešení našich problémů.

V posledních dvaceti letech jsme v Evropě dokonce svědky pozitivní diskriminace na ruby. Jde o to, že většinová společnost začíná být z důvodu bílé barvy pleti, či sociálního statusu ovládána menšinou a stává se terčem masívního politického vydírání menšinami. Menšinová komunita se naučila programově zneužívat sociální výdobytky, které jsou falešně označovány za práva. Jakýkoliv projev nesouhlasu či kritiky většinové společnosti na adresu menšin je automaticky označen za projev xenofobie a rasismu.

Sociální dávky jsou výdobytkem naší civilizace, ale rozhodně nejsou stejným právem, jako je třeba právo na život. Zde chci připomenout, že evropský sociální systém byl budován téměř 100 let a naši předkové ho získali po tvrdém boji a za značných obětí.

Dovolím si malé odbočení. Stoupenci multikulturní společnosti tzv. „sluníčkáři“, nás balamutí, že vše je vlastně v pořádku, jen Češi nesmí být xenofobní rasisté, přistěhovalci budou pro nás výhrou a přínosem, a můžeme se jen těšit, jak budou pracovat ze všech sil. Kladu si prostou otázka. Proč by to dělali ? K smíchu, že ? To mohli jít do Qataru nebo Emirátů. Je to mnohem blíž, mluví se tam arabsky a práce je tam spousta. Tedy pokud by skutečně chtěli pracovat a žít v bezpečí. Oni sem ale přece přicházejí z úplně jiného důvodu. Užít si evropského sociálního systému a ne dřít na Evropany. O tom je současná utečenecká turistika.

Zatím co politici v Bruselu hledají „politicky korektní“ řešení vzniklé situace, čas neúprosně běží. Ve velmi brzké době ovšem nastane situace, kdy většina běženců, lépe řečeno ekonomických zlatokopů zjistí, že vše nepůjde tak hladce, jak doufali. Jsou to právě oni, kteří si s sebou přinášení agresivní pocit, že mají „nárok“ na evropské sociální výdobytky. To oni jsou zdrojem sílícího strachu, který se začíná šířit Evropou a nahrává extrémistickým stranám a populistům. Právě tito běženci a dlužno dodat je jich drtivá většina jsou pro Evropu největší bezpečnostním rizikem a ekonomickou zátěží, která nutně postihne naše sociální systémy. Pokud rychle nedojde k jejich repatriaci do původních zemí čekají Evropu bouřlivé časy. To jistě nechceme ! Nechceme si nechat vzít svůj způsob života výměnou za nefunkční multikulturní společnost, která všude v Evropě zkrachovala. To by měl být náš vzkaz našim voleným zástupcům a měli bychom velmi pečlivě sledovat, jak naše zadání plní.

Miloš Horáček

předseda OVV ČSSD Svitavy