Lubomír Zaorálek v Pardubickém kraji

V sobotu 19.8. navštívil Pardubický kraj ministr zahraničních věcí a místopředseda Vlády ČR Lubomír Zaorálek. Celý den ho doprovázel ministr pro lidská práva a legislativu a lídr voleb do PSP ČR 2017 za Pardubický kraj Jan Chvojka spolu s poslancem Pavlem Havířem a předsedou OVV ČSSD Pardubice Leoš Malina. Den jsme zahájili na akci „Cihelna 2017“, kde jsme v doprovodu hejtmana Pardubického kraje Martin Netolický akci odstartovali. Dále jsme v doprovodu dalších kandidátů (Miloslav Váňa, Marcela Jelínková, Jitka Dostálová, Jiří Rozinek, Jana Povolná, Luděk Skalický, Václav Kroutil…) navštívili Sportovní park Pardubice, kde jsme si v doprovodu náměstka primátora Statutárního města Pardubice Jakub Rychtecký vyzkoušeli některé sporty. Další zastávkou v Pardubickém kraji byla návštěva DTJ Holice, kde nás vřele přivítal starosta města Ladislav Effenberk. Návštěvu jsme zakončili společnou diskusí s členskou základnou. 

Text a fotografie Leoš Malina

Vážení přátelé,

před nedávnem jsem napsal v jednom svém článku větu: “Nejsme tady pro všechny“. Zhruba po dvou měsících po jejím publikování nejen, že toto tvrzení nemusím odvolat, ale naopak, ještě víc zdůraznit.

 Náš experiment oslovit tzv. středového voliče  a tím získat širší volební potenciál naprosto selhal. Na štěstí pro nás jsme to za pět minut dvanáct pochopili. Zatím co středového voliče jsme neoslovili, naši dlouholetí sympatizanti a voliči nám přestali rozumět. Draze jsme za tuto chybu zaplatili.

 V současnosti se usilovně snažíme o to, abychom důvěru našich voličů získali zpět. Ztratit důvěru jde snadno. O to obtížněji se získává nazpět. Jde to ztuha, ale ČSSD má v naší zemi dlouhou tradici a schopné lidi. To mi dává naději.  Proto ještě jednou a ještě důrazněji  říkám:“Nejsme tady pro všechny, berte, nebo nechte být“.

 ČSSD je nejsilnější, tradiční politickou stranou v této zemi. Proto mě nepřekvapuje, že proti nám je vedena kampaň, místy hraničící s nenávistí, jak v médiích, tak od konkurenčních politiků, zejména pak od hnutí ANO a KSČM.

 Nic nového pod sluncem, každý prostředek je dobrý. My jsme prostě silní a stále se jim nedaří nás v očích voličů zdiskreditovat, a proto používají podpásovky jak na běžícím pásu.

 Na závěr vzkaz našim konkurentům. ČSSD krizi překonala. Jsme silní a jednotní. Máme skvělý program a uznávané osobnosti na našich kandidátkách.

 Jsem pevně přesvědčen, že naši kandidáti jsou kompetentní a budou schopni náš volební program veřejnosti předat přitažlivou formou.  

 Hodně štěstí přátelé.

 Miloš Horáček

předseda OVV ČSSD Svitavy

Mluvit do dění ve firmách

Kateřina Smejkalová v dnešním dílu letního seriálu popisuje, jak by se život v naší zemi proměnil k lepšímu, pokud by se zásadně rozšířily kompetence zaměstnanců a zaměstnankyň rozhodovat o podnicích, v nichž pracují.

Stávající situace ve firmách u nás naprosto nedoceňuje fakt, že na jejich výsledcích se pracující podílejí minimálně stejnou měrou jako jejich vlastníci a investoři. Vždyť co by byl sebelepší byznysový plán bez těch, kteří investují každý den třetinu svého času, aby ho svými znalostmi a zkušenostmi přivedli k životu, co by se vyrobilo na sebedražších výrobních linkách, když by je nikdo neobsluhoval?

Pracující by tedy měli mít možnost mluvit daleko víc než nyní do toho, jak bude vypadat běžný provoz ve firmě, i do jejích zásadních strategických rozhodnutí. Jde totiž koneckonců o osud i jejich investice – totiž jejich času, úsilí, know-how a mnohdy i zdraví. Mohli bychom dokonce polemizovat, zda tato investice neváží víc než investice peněz nebo jednoho dobrého nápadu.

Rovnoprávné spolurozhodování zaměstnaných je tak tedy jednak otázkou elementární spravedlnosti, vedle toho ale i otázkou demokracie. Po roce 1989 jsme u nás s velkou slávou ustavili demokratické zřízení a po totalitní zkušenosti si na něm minimálně formálně velmi zakládáme. Zavádění demokratických principů se ale jaksi zastavilo před branami firem – tam naopak platí bezohledný diktát nejsilnějšího, pro který by se mnohdy hodilo ze všeho nejspíš označení tyranie, a málokomu na tom přijde něco divného.

Zaměstnanci vědí nejlépe
Koho nepřesvědčí hodnotové argumenty – studie ze zemí s rozsáhlými spolurozhodovacími kompetencemi zaměstnanců a zaměstnankyň ukazují řadu pozitivních efektů tohoto uspořádání. Lidé méně mění práci, vykazují větší spokojenost s pracovními podmínkami, jsou méně nemocní. To samozřejmě přijde k dobru firmám a tím i celému hospodářství. Není náhodou, že jednou z těchto zemí je i ekonomicky silné Německo – jak si to asi vysvětlují všichni, kteří argumentují, že větší práva pracujících rozhodovat o dění v podniku vedou jen k tomu, že si prosadí méně pracovat a více vydělávat, a tím brzdí konkurenceschopnost firem a prosperitu země?

Hands-1923185_960_720Zaměstnaní s právem spolurozhodovat cítí za firmu větší odpovědnost, jsou loajálnější a mívají víc na zřeteli její dlouhodobý prospěch. Foto Pixabay

Opak je zdá se pravdou. Zaměstnaní s právem spolurozhodovat cítí za firmu daleko větší odpovědnost a jsou loajálnější, mívají více na zřeteli její dlouhodobý prospěch a často tak korigují rozhodnutí akcionářů orientovaná spíše na krátkodobý zisk (zřejmě i proto se spolurozhodované firmy chovají ekologičtěji), přispívají svými vhledy do každodenního fungování firmy, které management prostě mít nemůže, které jsou ale kupříkladu při zavádění nových procesů stěžejní pro jejich úspěch.

Když v Německu mluví o digitalizaci hospodářství, jedna z hlavních věcí, na které spoléhají, je právě spolurozhodování – zaměstnaní mají totiž právo spolurozhodovat i o tom, jaké nové technologie budou zaváděny. V Německu tak mají záruku, že se nestanou oběťmi překotného vývoje zohledňujícího jen zisky, ale že bude i humánní a udržitelný – a koneckonců zároveň i efektivní. Kdo umí říct lépe než pracující, kde v pracovním procesu dává smysl zavedení jaké technologie?

V České republice je opravdové spolurozhodování, tedy možnost pracujících uplatnit právo veta, definováno velmi úzce. Vztahuje se pouze na výpověď odborovému funkcionáři či funkcionářce a několik dalších velmi specifických situací. Některé další typy změn je pak zaměstnavatel povinen s odbory projednat (jejich souhlas ale není pro jejich provedení potřeba) nebo je o nich pouze informovat.

V dozorčích radách podniků s počtem zaměstnanců nad 500 sice budou nově z jedné třetiny zastoupeni pracující, to je ale opatření, které jim samozřejmě nedává o moc víc než právo si vyslechnout, co se projednává. O spolurozhodování nemůže být řeč. Pravomoci nad tento rámec mají sice odbory možnost vyjednat v kolektivních smlouvách, to ale nelze považovat za dostatečné.

Cílem není jen zisk
Co bychom tedy potřebovali, by bylo masivní rozšíření pravomocí podnikových odborových organizací mluvit do dění ve firmách, tedy podstatné navýšení závazně definovaných otázek a změn, na kterých by zaměstnavatelé se zástupci pracujících museli dosáhnout dohody. S tím by měla jít ruku v ruce povinnost zaměstnavatele uvolnit pro tuto činnost dostatečný počet odborářů a odborářek, aby ji mohli zastávat opravdu odpovědně. Zaměstnanecký podíl na složení dozorčích rad by pak měl být poloviční s právem veta.

Vedle politiky bychom tak konečně dosáhli jisté demokracie i v hospodářství. A změny k lepšímu by se u toho nemusely zastavit – když bychom si jednou zvykli na představu rovnoprávného spolurozhodování pracujících jako něčeho legitimního, mohli bychom se posunout dál k rozvoji sociálního podnikání a rehabilitaci družstevnictví a dalších forem podnikání se zaměstnaneckým podílem. Zkrátka všech forem hospodaření, kde primárním cílem není zisk, ale právě rozvoj komunity.

Kateřina Smejkalová

Zdroj: http://denikreferendum.cz/clanek/25847-mluvit-do-deni-ve-firmach

Já chci stát, který tu je pro člověka

Lubomír Zaorálek: „Já chci stát, který tu je pro člověka. Chci stát, ve kterém není zdravotnictví nebo důchodový systém kšeft a lidé dostanou za poctivou práci poctivou mzdu. Chci stát, který zaručí lidem rovný přístup k veřejným službám. Holka i kluk z chudé rodiny mají nárok na kvalitní vzdělání i na odpovídající zdravotní péči stejně jako děti multimilionářů.“

Síťovací setkání „Jak podpořit ženy ve volbách?

Mgr. Jana Povolná, předsedkyně MO Březová nad Svitavou se v úterý 8. 8. 2017 účastnila síťovacího setkání „Jak podpořit ženy ve volbách?“ pořádanou Fórem 50 %  v pražském Americkém centru.
Akce byla určena pro političky či ženy se zájmem o veřejné dění, které se chtěly podělit o své zkušenosti a seznámit se s úspěšnými a inspirativními ženami. Pro všechny dámy, které zajímalo, jak podpořit ženy ve volbách.

S úvodním slovem vystoupily:
Nina Nováková (poslankyně a zastupitelka v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi, TOP 09) a
Olga Richterová (zastupitelka MČ Praha 10, kandidátka do Poslanecké sněmovny PČR za Piráty)

V sále Amerického centra právě zahajujeme síťovací diskusní setkání na téma „Jak podpořit ženy ve volbách?“.

Workshop: Máte na to! Staňte se úspěšnou političkou

Předsedkyně MO ČSSD Březová nad Svitavou Jana Povolná na workshopu: Máte na to! Staňte se úspěšnou političkou. Akce byla financována z grantu americké ambasády a konala se na půdě Fóra 50%. Sešly se zde skvělé účastnice z celé republiky napříč politickým spektrem, které spolu mimo jiné sdílejí zkušenosti z působení v komunální a krajské politice.

Díky Swiss Life má Veská přístroje pro pomoc těžce nemocným dětem

Od 23. června slouží těžce nemocným dětem na zdravotním oddělení v Dětském centru Veská nový generátor kyslíku, inhalátor a odsávačka. Centrum si mohlo nové vybavení za více než 70 tisíc korun pořídit díky daru od nadace Naděje dětem, která je podporována společností Swiss Life.
„Propojil jsem Dětské centrum s Nadací Swiss Life a paní ředitelka pak požádala nadaci o pomoc při pořízení přístrojů pro čtyři těžce nemocné děti. Tomu nejmladšímu přitom byly pouhé čtyři měsíce a již od narození bojuje o holý život. Zástupci nadace neváhali a dětem pořídili potřebný generátor kyslíku, inhalátor a odsávačku,“ uvedl poslanec MUDr. Pavel Havíř.
„Naše zdravotní oddělení pečuje o děti od narození do šesti let věku. Jsou to všechno děti upoutané na lůžko,“ přiblížila ředitelka Dětského centra Veská Markéta Tauberová. Dětské centrum Veská poskytuje náhradní domov potřebným dětem s handicapem, zejména dětem v nejútlejším věku, kdy jejich zdravotní stav je velmi vážný a vyžaduje celodenní odbornou péči. Dlouhodobou péči na zdravotním oddělení poskytují čtyřem až šesti dětem, které zde bydlí a mají k dispozici veškeré odborné zázemí, které jejich handicap vyžaduje.

Swiss Life Select nadace Naděje dětem
Prvořadým cílem je dobročinná a nezištná pomoc handicapovaným dětem na celém světě, bez rozdílu barvy pleti či náboženského vyznání. Každý dar je stoprocentně využit na daný účel, protože nadace je podporována prostředky společnosti Swiss Life Select a nemusí tak nést žádné náklady na správu. Může tak zaručit dárcům, že veškeré finanční prostředky putují pouze na pomoc handicapovaným dětem. Dětem, které tuto pomoc opravdu potřebují.

Starosta Květné Petr Škvařil doufá, že na točenou zmrzlinu se v obchůdku zastaví i projíždějící řidiči

Obyvatelé nevelké obce na půli cesty mezi Svitavami a Poličkou už nebudou muset kvůli nákupu běžných každodenních potravin zajíždět do okolních větších měst. Květná je vůbec první obcí na Svitavsku, která má svůj vlastní obecní obchod. Starosta Květné Petr Škvařil doufá, že na točenou zmrzlinu, kávu nebo párek v rohlíku se v obchůdku ve středu obce zastaví i řidiči projíždějící po frekventované silnici I/34 ze Svitav na Poličku.

„V roce 2016 na podzim byl v obci uzavřen obchod s potravinami a drobnými hospodářskými potřebami,“ vysvětluje starosta důvody, proč se zastupitelstvo obce spolu s občanským sdružení Květná zahrada rozhodlo nový obchod s malým občerstvením na návsi provozovat ve vlastní režii. Prodejna Jednoty, která měla omezenou otevírací dobu na dvě hodiny dopoledne a dvě hodiny odpoledne, byla podle starosty dlouhodobě ztrátová. Obyvatelé Květné tak většinou za nákupy zajížděli do blízké Poličky nebo Svitav.

Původně chtěla obec prodejnu, kterou si před lety postavili obyvatelé svépomocí vlastníma rukama, odkoupit. Vyjednávání mezi Jednotou, která prodejnu vlastnila až do letošního jara, a obcí však podle starosty zkrachovalo na přemrštěné prodejní ceně.

Jednota nabízela obchod k prodeji od loňského podzimu. „Nabízeli nám to velice draze. Po čtyřiceti letech užívání je objekt značně opotřebovaný, ale oni to prodávali jako novostavbu. Cena byla stanovena na 1,6 milionu korun,“ říká Petr Škvařil. Podle něj byla obec připravená investovat do odkupu prodejny maximálně 900 tisíc korun. S vlastníkem se ale, přestože se cenu postupně podařilo snížit až na 1,2 milionu korun, nakonec nedohodli.

Objekt koupil asi před měsícem, údajně za 1,3 milionu korun, zájemce, který není dohledatelný. „Současný vlastník podle výpisu z katastru bydlí na ubytovně v Pardubicích. S námi se nespojil a o tom, jaké má s objektem úmysly, nevíme,“ okomentoval prodej starosta Petr Škvařil.

Proto se obec rozhodla jít vlastní cestou. „Využili jsme lodní kontejner, který jsme upravili a zateplili na celoroční používání,“ vysvětluje Petr Škvařil. Pokud jde o náklady, obec tím oproti zamýšlenému odkoupení prodejny značně ušetřila. Rozpočet na vybudování obchůdku se pohybuje zhruba kolem 360 tisíc korun.

„Pro hodně lidí je to otazník, že do toho jdeme. Chceme, aby se obchůdek stal společenským místem ve středu obce, které nabídne služby, jež v obci zatím nebyly,“ popisuje starosta. Obec sází i na výhodnou polohu obchůdku u hlavní silnice. Věří, že lidé si sem cestu najdou.

Autor: Jiří Šmeral
Zdroj: http://svitavsky.denik.cz/zpravy_region/v-kvetne-otevreli-obecni-obchudek-20170806.html